Partnerská města

Crespellano [krespeláno]- Itálie

    Obec Crespellano s asi 8,5 tis. obyvatel leží na rozhraní Pádské nížiny a předhůří Apenin asi 20 km jihozápadně od Boloně, hlavního města stejnojmenné provincie (okresu) a regionu Emilia-Romagna. Centrální část obce má asi 5 tis. obyvatel, z ostatních tzv. frakcí je největší Calcara s asi 3 tis. obyvatel. Obec se pomalu, ale jistě, stává vzdáleným předměstím regionální metropole Boloně, k čemuž má přispět i rekonstrukce zrušené železniční tratě na příměstskou rychlodráhu pro řešení rostoucích dopravních problémů na silnicích v dané lokalitě. Mimo centrální zástavbu obce výrazně městského charakteru se nachází mnoho krásných starších i nových vil a několik drobnějších středověkých staveb - oratoř a konvent ze 13.stol., Confortino, útulek pro mnichy, jehož název so odvozuje asi od jistého Gerarda Confortiho, který padl ve 14.stol. v boji proti milánským vojskům
    V komunálních volbách v roce 1999 zvítězila v Crespellanu středolevá koalice s názvem "Crespellano per Ulivo", jejíž členové plně tvoří i 6 členný výkonný orgán obce (v našich podmínkách rada) včetně starosty a zástupce starosty. Nejvyšším orgánem obce je 17 členná rada (naše zastupitelstvo).

Żnin (2) [žnin]- Polsko

- jedno z největších měst historického regionu Paluki, jehož název se odvozuje od pahorkovitého terénu protkaného 130 jezery, považovaný za jeho hlavní město, leží v jihozápadní části Kujawsko-pomořanského vojvodství na trase E-5 Sever-Jih z Bydhošti dp Poznaně a představuje jeden z nejzajímavějších úseků turistické tzv. Piastovské cesty. Żninem, městem s více než 700-letou tradicí, protéká řeka Gonsavka, která spojuje dvě jezera obklopující Żnin: Velké (454 ha) a Malé (155 ha). Dnešní Żnin má asi 14,5 tis. obyvatel, zatímco tzv.gmina, nejnižší stupeň samosprávy v Polsku, o rozloze 251,55 km2 má o asi 10 tis. obyvatel více. Żnin je od roku 1999 okresním městem.
Stručně z historie. Nejstarším dokumentem zmiňujícím se o Żninu je Bulla Inocence II., vydaná v r.1136 pro metropolitu Jakuba ze Żninu. Městské výsady ve formě vazby na Magdeburské právo získal Żnin již v r.1263. Od té doby se datuje hospodářský rozvoj, o který se zasloužilo udělení práva ražby vlastních mincí ve zdejší mincovně. V r.1331 Żnin prožil křižácký nájezd, po kterém zůstal zcela vypálený a vyloupený. Postupný rozvoj města, který byl přerušován válkami a požáry, trval až do 17.století. Tehdy vzniklo i jedno z nejstarších střeleckých bratrstev ve Velkopolsku a byla založena, do dnešní doby fungující, tradice vaření oblíbeného zlatistého moku, piva, které se dnes pod označením Leszek těší velké oblibě obyvatel Żninu i jeho návštěvníků. V roce 1751 opět velký požár zničil většinu města. Koncem 19.století pod pruskou okupací se Żnin začal rozvíjet jako nejdůležitější středisko na Palukách a v r.1887 se stal okresním městem. Díky vítěznému Velkopolskému povstání získal také Żnin nezávislost. V meziválečném dvacetiletí tohoto století proslavilo město v Polsku vydavatelství Anny a Alfréda Krzyckých, které vydávalo mimo jiné i periodikum Palučan, Moje přítelkyně (dnes pod názvem Přítelkyně), která dosahovala milionového nákladu a byla předplacena v celé zemi. Dne 9.9.1939 do Żninu vstoupila německá vojska. Pro obyvatele města okupace znamenala mimo jiné odvlečení inteligence a bohatších občanů nebo nucené práce v Říši. Samo město naštěstí neutrpělo větší materiální poškození, což se stalo činitelem jeho velkého rozvoje v poválečném období.
Z mnoha postav spjatých s bohatou historií a rozvojem Żninu i regionu se několik zapsalo natrvalo do dějin polského národa. Prvním Palučanem, který svou činností a funkcí hrál důležitou roli v dějinách celé země, byl probošt a později metropolita hvězdenský Jakub ze Żninu, považovaný za zakladatele slavných Hvězdenských dveří. Ve Żninu se rovněž narodili slavní bratři Šviadečtí, významní vzdělanci polského osvícení, Jan - matematik a astronom a Jendřej - chemik, lékař a teoretik tělesné výchovy mládeže, dále také Erasmus Gliczner - autor první polské pedagogické práce a vůdce Luteránů, v blízkém Januškově se narodil Klement Janicki - známý básník Obrození. Ve Żninu vznikla největší díla autorky románů Wandy Dobačevské. Se Żninem spojil svůj život také malíř Tadeusz Malachowski, který zemřel v r.1987.
Samostatnou kapitolu obrazu Żnina znamenají partnerské kontakty udržované se spřízněnými městy v zahraničí . Żnin navázal partnerské vztahy se 4 městy, a to mimo Veselí nad Moravou i s městy Ommen (Nizozemí), Mettmann (Německo) a Birštonas (Litva).

Malacky - Slovensko

jsou okresní město v Bratislavském kraji s cca 18 tis. obyvateli ležícím uprostřed Záhorské nížiny v blízkosti řeky Moravy, a tedy i hranic s Rakouskem, a masivem Malých Karpat.
Obec se poprvé vzpomíná v r.1206 v souvislosti s darovací listinou uherského krále Ondřeje II., podle které území Plaveckého Štvrtku získal hrabě Alexander z rodu Hunt-Poznanů. Mezi jednotlivými osadami se uvádí i Maliscapotoka - dnešní Malacky. V r.1231 se uvádí název Maluchka, později Malaczka (1373) a Malaczky (1773). Název města pochází od zdrobnělého názvu potoka Malica - Malicka. V maďarštině vznikl výraz Malacka a z něho dnešní název města - Malacky. Původně se tento název mylně spojoval s maďarským slovem malac (slovensky prase). Na základě toho se toto zvíře neprávem dostalo do erbu města.
Malacky se vyvíjely jako strážní osada na hranicích uherského státu, kam Arpádovci dosadili v úloze strážců hranic kmeny sedmihradských Sikulů. V průběhu historie měnily Malacky často majitele. Postupně patřily Szeredyům, Salmům, Fuggerům a Balassům. V r.1490 se Malacky na krátkou dobu staly "královským sídlem". Utábořil se zde totiž český král Vladislav II. Jagellonský s celým královským dvorem a čekal na výsledek voleb uherského krále. Po jeho zvolení za krále zde napsal dopis bratislavskému senátu a nechal si vzdát hold.
Od r.1573 se Malacky vyvíjely jako zeměpanské městečko s trhovým a jarmarečním právem. Poloha na důležité obchodní cestě spojující Bratislavu s Olomoucí příznivě ovlivňovala rozvoj města a získávání různých privilegií. V r.1596 zde postavili první školu. Po vymření rodu Balassů se v r.1622 majiteli města na 300 roků stali Pálffyovci. Františkáni založili ve městě střední školu "Filozofia" na úrovni univerzity. K rozvoji města přispěl i vznik první továrny na výrobu látek, která patřila hraběti Mikuláši Pálffymu. Velkou část majetku Pálffyovců tvořily lesy, proto v okolních lesích byly hájovny, ve kterých většinou bydleli odborníci z Tyrol. Ke zpracovatelské pile byla zřízena z obce Kuchyňa úzkokolejná dráha. V r.1808 Malacky vyhořely, ale již za 20 let měly 322 domů s 2353 obyvateli.
V 19.stol. se v Malackách vybudovaly první průmyslové podniky (parní pila,cihelna, lihovar a továrna na mýdlo). Ve 20.stol. pokračoval rozvoj potravinářského průmyslu, řemesel a zpracování dřeva. Po 2.světové válce přibyly další průmyslové podniky a počet obyvatel překročil 10 tisíc obyvatel až na současný stav.
K architektonickým památkám města patří renezanční zámek z r.1624, nyní používaný pro zdravotnictví, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a klášter Františkánů z. 1653, kostel Nejsvětější Trojice rovněž z r.1653, židovská synagoga z r.1886. Muzeum Michala Tillnera, zpřístupněné veřejnosti v r.1975, zahrnuje expozice pracovních a užitkových předmětů ze Záhoří, nábytku, výšivek, fajánsu, žehliček, mlýnků, petrolejových lamp, nástěnných hodin apod.
Malacky jsou v současnosti významným kulturním střediskem, v průběhu roku se zde pořádají výstavy, koncerty dechových hudeb a folklorní akce., z nichž nejznámější jsou Záhorácké lidové slavnosti.